Vojcek je drama nejistoty člověka ve světě, který je nelidský a postrádá boha. Jde tu o více než o čin žárlivého vojáka, který probodne nevěrnou milou a je soudem uznán „vinným v plném rozsahu“ a odsouzen k smrti: na povrch vystupují zásadní otázky lidské existence a otřásají divákovým světonázorem. Velké expresivní gesto, obraznost i příslušná dávka ironie přetvořily Büchnerovu sociální hru v mrazivý portrét našeho dnešního světa i duše nepatrného člověka v jeho soukolí.

F. Kafka: PROCES

Münchner Kammerspiele | Režie: Andreas Kriegenburg

Josef K., bankovní úředník, svobodný podnájemník v jednom penzionu, zažije o svých 30. narozeninách překvapení, které mu změní život: zaměstnanci jakéhosi mysteriózního úřadu ho zrána zatknou. Ale on přece žil v právním státě, všude byl mír, všechny zákony platily, kdo se ho to najednou odvážil přepadnout v jeho vlastním bytě? Proces, první román Franze Kafky, zůstal fragmentem a patří k oněm dílům beznaděje, která znázorňují bezvýchodné bytí jedince v labyrintu anonymního světa, světa, který pozbývá jakéhokoliv smyslu.

VÙNG BIÊN GIÓ'I
Rimini Protokoll

Inscenace mezi Drážďanami a Prahou. Pro projekt Vùng biên gió'i se vynikající divadelníci ze skupiny Rimini Protokoll vydávají do Drážďan a Prahy, zvláště pak do oblasti mezi oběma státy a podél česko-německé hranice. Co možná nejostřejší pohled na místa, která na této trase obývá z velké části vietnamská komunita, přináší večer, jehož tématem jsou napětí, rozdíly a vztahy v tomto prostoru.

GROTESKNÍ PŘÍBĚHY Autorské čtení
FRANZ HOHLER

Franz Hohler je známý švýcarský spisovatel, kabaretiér a písničkář. Jeho dílo zahrnuje i divadelní hry, filmové a televizní produkce, knihy pro děti a především krátké povídky a romány. Vyznačuje se politickou angažovaností, humorem i čirou radostí z vymýšlení příběhů. Často vychází z jemných postřehů všedního dne, které nečekaně přecházejí do absurdity. Hohler, rovněž nadaný hudebník, se při svých vystoupeních často sám doprovází na violoncello.

E. O´Neill: MĚSÍC PRO SMOLAŘE

Théâtre National du Luxembourg | Režie: Frank Hoffmann

Lidé na okraji společnosti, outsideři, ztroskotanci, ztělesnění tmavší stránky americké duše, výrazné, avšak zlomené postavy zalidňují hry Eugena O'Neilla, nositele Nobelovy ceny z roku 1936 a otce amerického dramatu. „Měsícem pro smolaře“ je jedna z jeho nejněžnějších a nejhumornějších her. Pro lucemburskou inscenaci se podařilo angažovat znamenité herce, kteří už získali mnohá ocenění: vynikajícího Augusta Diehla, jeho syna Hanse, známého z německých jevišť i filmů, a mladou, již velmi uznávanou Julii Malik, kteří vytvořili velké herecké divadlo.

V. Sorokin: DEN OPRIČNIKA

Schauspielhaus Wien | Režie: Kai Ohrem

Rusko v roce 2027. Pod samovládou „gosudara“ se země zcela oddělila od Západu a je hospodářsky paralyzována. Za pomocí své elitní exekutivy biřiců, „Opričniny“, „Výjimečných“ si „gosudar“ zajišťuje moc a vrhá společnost zpátky do středověkého Ruska Ivana Hrozného. Technika je díky Číně jako jedinému obchodnímu partnerovi na nejvyšší úrovni, s opozicí, intelektuály a občany se však jedná s archaickou brutalitou.

E. Palmetshofer: BYDLENÍ. POD SKLEM

Schauspielhaus Wien | Režie: Sebastian Schug

Setkání tří lidí. Kdysi měli mnoho společného. Společné dospívání. A při troše snahy i ideologii. Teď se setkávají znovu. O několik let později. A nad setkáním visí ztráta někdejší blízkosti. Už si skoro nemají co říct, ale v hlavách jim hlučí. Za jedinou noc si konečně uvědomí, na čem jsou. Bilancují. Ověřují si starou blízkost. A je i co oslavovat. Někdo totiž bude mít svatbu.

Ve hře „Nastupujícího dramatika roku“ se čeká na příchod někoho jiného, na událost, která musí přijít jako Mesiáš nebo jako potopa. A do té doby se prostě bydlí. Pod sklem.

TŘETÍ GENERACE (work in progress)

Yael Ronen, jedna z nejdůležitějších a nejprovokativnějších izraelských režisérek, je tlumočnicí mladé, válkou unavené a po životě prahnoucí generace. Své hry píše v týmu s izraelskými a arabskými herci, kteří videokamerou zachycují pošetilé scény z té či oné strany zdi a každodennímu šílenství vzdorují rozlícenou komikou. Yael Ronen vybízí publikum a ansámbl, aby zaujímali stanoviska svých protivníků, odhaluje propagandu, pojmenovává konflikty a zkoumá společné rysy. Ve „Třetí generaci“ analyzuje gordický uzel, typický pro německý, palestinský a izraelský národ. Východiskem jsou životní osudy tří rodin, které stojí zástupně za dějiny těchto tří národů, mezi Berlínem a Jaffou v letech 1939 – 1949. O 60 let později se potkávají znovu, tentokrát ve třetí generaci. Jak tato generace nakládá se vzpomínkou, s otázkami viny, s odmítáním rolí obětí a pachatelů?

Titul své nové hry si Pollesch vypůjčil z francouzského filmu 70. let „Slon, to nesmírně mate“ od Yvese Roberta, v němž se bodrý manžel pracně pokouší podvést svou manželku. Z bezradného záletnického manévru ve světě zatuchlých maloměšťáků vytlouká Pollesch kapitál pro bulvární komická čísla v nejlepším slova smyslu. Zároveň ovšem samozřejmě nepřijde zkrátka ani jeho politické diskursivní divadlo. Ve svém posledním textu se René Pollesch opět toulá teoriemi současných filozofů a zkratovitě spojuje jejich kulturní diagnózy se soudy médií. Jednoznačnou divou večera je však: Sophie Rois. Předvádí celé spektrum svého vysokého hereckého umění. Je revolucionářkou i ženou vamp, je podvedenou i nevěrnicí. Pollesch a Rois ukazují na jevišti to nejparádnější komediální jiskření!

Barbora Vaculová:ZAZDĚNÁ (Kabaret bez jízdního řádu)

Režie: Susanne Chrudina a Martina Schlegelová

V malé sudetské vesnici jménem Nebeská Rybná hoří tisíce svíček. Je totiž dušičková noc, noc, kdy mrtví ožívají a minulost se vrací. Tři místní dobrovolné hasičky hlídaly požářiště. Do toho tajemného autobusu, který zničehonic zastavil u hřbitovní zdi, možná neměly nastupovat. Teď už je pozdě. Bez pasu, bez ladu, bez jízdního řádu. Odvahu, Meine Damen und Herren. Vítejte na palubě naší mezinárodní linky, od národu k národu, od letopočtu k letopočtu… Připoutejte se nebo vás připoutá někdo jiný! Je tu snad někdo, kdo nemá odvahu pohlédnout do očí vlastní minulosti?

/Dvojjazyčná, česko-německá inscenace/

David Gieselmann: PLANTAŽ

Režie: Martina Schlegelová

Čechovův Višňový sad tak trochu jinak? Namísto vzrostlých stromů hašišová plantáž! Hlavní hrdinkou hry německého dramatika Davida Gieselmanna, který je v České republice znám především díky své hře Pan Kolpert, je DJka Lucie, která se počátkem devadesátých let prosadila s jediným megahitem. Za obrovské honoráře pak pořídila opuštěný statek v Brandenbursku a přestěhovala tam své přátele. Ti vytvořili svéráznou komunitu a začali pěstovat hašiš. Lucie sama trávila většinu času na zahraničních turné. Přesto se do zdánlivé idyly vkrádají falešné tóny, Joachim například zradil vytyčené ideály a vydělává značné peníze jako počítačový expert. Nicméně pravé nebezpečí pro tento svérázný biotop přinese až návrat Lucie z posledního turné, je bez peněz a tím pádem nucena plantáž prodat. Lehkonohá komedie ukazuje stejně jako kdysi Čechov zejména společnost, kterou pomalu odvál čas...

/Scénické čtení v českém jazyce/

Marius von Mayenburg: KÁMEN

režie: Katharina Schmitt

Píše se rok 1993, Berlín už je zase jedno město a Heidrun se vrací do svého drážďanského rodného domu - se svou starou matkou Withou a pubertální dcerou Hannah. Má to být nový začátek. S nastěhováním se však také vracejí vzpomínky na rozhodující obraty v životě Withy a Heidrun. Jenže dům je plný historie, na jeho stěnách znovu ožívají obrazy z minulosti a pečlivě budované legendy dostávají trhliny... Příběh začal již v roce 1935, když židovská rodina, které dům patřil, musela ve spěchu emigrovat a prodala dům za podivných okolností Heidruninu otci. O deset let později, v roce 1945, tu v závěru války tento otec za neméně podivných okolností umírá. Historie se opakuje a Heidrun se svou matkou musí emigrovat, jejich dům se stává domovem nové rodiny. Kdo je tu doma a kdo je vetřelec? Ve své nové hře Marius von Mayenburg odvážně střídá časové roviny a sleduje osudy pěti žen, které spojil jeden starý dům a rozdělila Berlínská zeď.

/Scénické čtení v českém jazyce/